1940-41 O-Pee-Chee: Předehra k válce

V době, kdy v Evropě již naplno zuří druhá světová válka, přináší firma O-Pee-Chee kanadským dětem kartičky hokejových hrdinů a v tu chvíli ještě nikdo netuší, že to byla na více než deset let poslední příležitost, kdy se kanadská mládež mohla s hokejovými kartami setkat.

Série O-Pee-Chee ze sezóny 1940-41 byla rozměrově větší, než tehdy tradiční formát karet, použitý v letech 1933-34 až 1937-38 (společnost ročník 1938-39 vynechala). Přechod na černobílé fotografie byl pravděpodobně krokem k úspoře peněz, náklady na barevné inkousty do tiskáren tehdy začaly být neúnosné. V podstatě se jednalo o aktualizovanou sérii hráčů se směsí zavedených hvězd a nováčků.

V roce 2016 se objevila prázdná krabička O-Pee-Chee z tohoto období a byla vystavena na jednom kanadském online diskusním fóru (pozn. red.: vintagehockeyforum.com- dnes již web neexistuje). Fungování krabičky bylo jednoduché. Karty byly umístěny uvnitř krabice v obchodě, po příchodu se víko zvedlo a dítě (nebo tehdy vzácně sbírající dospělý) odevzdalo penci, aby si vzalo kousek žvýkačky a vrchní kartu na hromádce. Text na krabičce byl následující:

"Otočte a zastrčte klapku dolů do krabice, aby se tyto obrázky daly snadno vyndat - NENECHTE děti, aby se jimi probíraly - donuťte je vzít si horní obrázek - ušetříte si čas, když na tom budete trvat." Děti však pravděpodobně přišly na způsob, jak získat své oblíbené hráče.

Kdo je skutečným výrobcem karet?

Po mnoho let se vedly debaty o tom, zda karty z let 1940-41 skutečně vyrobila společnost O-Pee-Chee. Protože na těchto kartičkách (a ani na těch z předchozího roku) nebyl žádný údaj, spekulace se rozhořely. Na krabičce, která se objevila, však bylo také uvedeno:

"Při dalším objednávání si vyžádejte O-Pee-Chee Hockey Stars with Big Pictures".

Po úspěšném vyvrácení této spekulace o jejich původu ale sběratelé stále diskutují o tom, zda karty O-Pee-Chee z let 1939-40 a 1940-41 jsou vlastně skutečné karty, nebo jen fotografie. Jsou vytištěny na kartonu, ale jejich velikost některé lidi přivádí k "šílenství" a nejsou ochotni je zařadit do svých sbírek. V této době byly vydány i další edice, které se za karty nepovažují, jako například fotografie Beehive od společnosti St. Lawrence Starch Company nebo mnohem větší fotografie Quaker Oats. Ve stejné době byly vydány také karty filmových hvězd od společnosti O-Pee-Chee, ale ty nejsou tak žádané jako hokejová vydání.

Bez ohledu na to, na které straně barikády stojíte, lze souhlasit s tím, že jsou stále historicky významné. Jedná se o poslední vydání hokejových karet před začátkem éry Original Six, neboť je na nich zastoupeno všech sedm tehdejších klubů včetně New York Americans.

Spousta hvězd

Checklist začíná skvělou volbou Hectora "Toe" Blakea, který se podruhé za sebou objevil ve druhém All-Star týmu NHL. Kupodivu nebyl zařazen do předchozího vydání. V sérii je však dalších 25 karet opakujících se hráčů a někteří z nich zde dokonce dostali třetí kartu z důvodu zvýšené popularity. Tuto poctu si vysloužili hráči Toronta Maple Leafs Turk Broda, Nick Metz a Syl Apps. Appsova fotografie se opakuje na obou jeho kartách, což nás s odstupem času nutí k zamyšlení- co proboha dělali korektoři u této karty?!

Množství nováčků

Série přináší celkem 24 debutových karet a překvapivé množství karet nováčků ze Síně slávy. Máme zde legendy jako Ken Reardon, "Black" Jack Stewart, Elmer Lach, Max Bentley a Milt Schmidt. Na kartě Lacha proběhla úprava obrázku fotoeditorem, díky které vypadá jako poněkud nelichotivá karikatura, ale jinak jsou to všechno jména, která patřila k nejlepším hráčům NHL po zbytek desetiletí a i v 50. letech. Je třeba upozornit, že na Bentleyho kartičce je ve skutečnosti vyobrazen jeho bratr Doug, který se ale do Hokejové síně slávy dostal také.

Na zbytku kartiček nováčků jsou talenti, kteří postupně zmizeli v prachu času. To však neznamená, že by se o těchto hráčích nedochovaly zajímavé příběhy. John Quilty získal Calderovu trofej roku 1941 a Johnny Mowers v brance Red Wings získal v letech 1942-43 Vezinovu trofej i Stanley Cup. Kartu zde dostane i nechvalně známá postava Tonyho Demerse, který šel v roce 1949 do vězení za neúmyslné zabití ženy, s níž měl poměr.

Existovaly dvě série?

Karty 101 až 125 se shánějí snáze, než karty, které tvoří zbytek série. Na výstavě Sportcard & Memorabilia Expo v Torontu byl v minulých letech spatřen nerozřezaný arch s 25 kartami. Mohl by to být indikátor toho, že došlo k rozdělení nákladu? To je docela možné, ale je to teorie, kterou pravděpodobně nebude možné konkrétně prokázat, pokud se nějakým způsobem neobjeví například zapečetěná krabice, která by se pak otevřela a odhalila obsah uvnitř. Dvě opakující se fotografie Syla Appse sice vzbuzují myšlenku, že druhá polovina sady byla vydána buď na konci sezóny, nebo možná ještě během následujícího ročníku 1941-42, ale v druhé části série jsou také dvě karty Nicka Metze, u kterých byly použity dva různé záběry.

Cukr na příděl ukončil výrobu karet

Když se zavedl přídělový systém na cukr v Kanadě, výrazně to ovlivnilo prodej žvýkaček a byl s tím spojen i osud papírového zboží, jako jsou sběratelské karty. Navíc se staly populárními papírové sbírky na pomoc válečnému úsilí. To nepochybně vedlo ke zničení mnoha historických hokejových kartiček a zajistilo jejich dnešní vzácnost.

Také to znamenalo, že O-Pee-Chee museli změnit svůj obchodní model, aby přežili. Výsledek? Žvýkačka s levandulovou příchutí nazvaná Thrills, která byla jen slabým odvarem původních "kartičkových" žvýkaček. Fialové kousky již neměly hroznovou chuť a k velké nelibosti mladých Kanaďanů chutnaly jako mýdlo. I dnes moderní výrobci značky Thrills uvádějí, že "stále chutná jako mýdlo".

Po válce distribuovala společnost O-Pee-Chee v Kanadě několik sezón baseballové kartičky Topps, než se Sy Berger nechal neochotně přesvědčit, aby v letech 1954-55, tedy tři roky poté, co se do toho poprvé po válce pustila firma Parkhurst, zkusil vyrábět hokejové kartičky.