50 let od Série století, 1972 O-Pee-Chee

Právě těchto dnech před 50 lety proběhlo mezi Kanadou a Sovětským svazem celkem 8 vzájemných utkání, které se právem označují jako "Série století" (v angličtině Summit Series). V nejbližších dnech se tomuto tématu chceme věnovat, na víkend chystáme také další díl Kartotéky, ve kterém si mimo jiné otevřeme několik boxů věnovaných tomuto tématu a kusové karty následně přidáme na web k prodeji.

Olympijský rok 72

Rok 1972 je známý z více důvodů. Na olympiádě v Mnichově podával úžasné výkony americký plavec Mark Spitz, který se ziskem 7 zlatých medailí vytvořil světový rekord. Svoje legendární salto na asymetrických bradlech poprvé na mezinárodní soutěži předvedla běloruská gymnastka Olga Kobrutová. Na stejné olympiádě se také stala tragická událost, kdy teroristé z Palestiny zajali a následně zabili několik sportovců z Izraele. Další do té doby nepředstavitelná událost proběhla ve finále basketbalového turnaje, USA totiž úplně prvně prohráli olympijský zápas, v poměru 50:51 se Sovětským svazem. I když závěr zápasu je dodnes hodně kontroverzní a Američané stříbro odmítají, cítí se zlatě (o tomto utkání si ale povíme třeba zase jindy).

V Kanadě však olympijské hry ustoupily hokejové "sérii století" Kanada vs. SSSR. První čtyři zápasy se hrály v Kanadě (Montreal, Toronto, Winnipeg a Vancouver), další čtyři zápasy se poté odehrály v Moskvě.

Série Kanada-Rusko byla důležitá, protože se v ní poprvé utkal mezinárodně dominantní sovětský tým s nejlepšími kanadskými profesionálními hráči. Sovětští hráči si zachovali amatérský status, protože jejich oficiální zaměstnání bylo v armádě nebo ve vládě.

Myšlenka série

Sovětský svaz hledal v hokeji novou výzvu. Celou jednu generaci dominoval mezinárodnímu hokeji. Sovětské noviny Izvestija uveřejnily článek o tom, že místní hokejová federace by se nebránila souboji s kanadskými profesionály. Článek viděl Gary Smith, diplomat na kanadském velvyslanectví v Moskvě. Byl zodpovědný za kanadsko-sovětskou sportovní a kulturní výměnu a kontaktoval sportovního redaktora listu Izvestija Borise Fedosova a poté se sešel s šéfem sovětského hokeje Andrejem Starovojtovem.

Zanedlouho se do věci zapojili kanadští vládní úředníci v Ottawě a jednání začala velmi rychle. Zápasy se měly hrát podle mezinárodních pravidel, která zahrnovala dva rozhodčí, ale žádné čárové.

Nakonec se do toho zapojil Alan Eagleson. Byl hráčským agentem a prezidentem hráčské asociace NHL a také ředitelem společnosti Hockey Canada. Hráči by za reprezentaci své země v sérii nedostávali plat, ale peníze by šly do penzijního fondu hráčské unie.

Team Canada

V době, kdy se dolaďovaly podrobnosti, se série měla odehrát mezi sovětským národním týmem a celkem známým jako Team Canada. Bylo to vůbec poprvé, kdy se kanadský národní tým jmenoval Team Canada, a tento název zůstal kanadskému mužskému i ženskému národnímu týmu po celé uplynulé půlstoletí.

Někteří hráči však dodnes odmítají nazývat tým z roku 1972 tímto jménem. Důvodem je to, že dohoda zahrnovala pouze hráče se smlouvami v NHL. Bobby Hull opustil Chicago Blackhawks a podepsal smlouvu s Winnipeg Jets z nové konkurenční ligy WHA. Hull nemohl hrát, vyloučeni byli také Gerry Cheevers, JC Tremblay a Derek Sanderson. Ti byli bez smlouvy v NHL, ale brzy měli naskočit do nové ligy.

Tato otázka se objevila během rozhovorů v pavilonu pro autogramy během květnové výstavy Sport Card and Memorabilia Expo v Torontu. Na pódiu byli Pete a Frank Mahovlichovi. Nedaleko od nich se Bobby Hull zdravil s fanoušky a rozdával autogramy. "Neříkáme tomu Team Canada, protože to nebyl skutečný Team Canada," řekl Pete Mahovlich. "Jediný způsob, jak by to bylo možné, je, kdyby tam byl ten muž, který rozdává autogramy," dodal a ukázal na Hulla.

Kromě absence Hulla se zranil i nejlepší hráč tehdejší NHL Bobby Orr. Byl s týmem v kempu a trénoval, ale zranění kolena ho vyřadilo ze série.

Před zápasy

Seznam hráčů, který měl k dispozici trenér kanadského týmu Harry Sinden, potřeboval určité úpravy. Derek Sanderson nebyl k dispozici, a tak ho nahradil Stan Mikita. Místo Bobbyho Hulla byl do týmu zařazen útočník Buffala Sabres Richard Martin. Dennis Hull, Bobbyho bratr, chtěl kvůli Bobbyho absenci z týmu odejít, ale Bobby ho přesvědčil, aby hrál. Dallas Smith z Bruins, který byl Orrovým partnerem v obraně, měl na své farmě sklizňové práce. Nahradil ho Don Awrey. Z týmu odstoupil montrealský obránce Jacques Laperriere, kterého nahradil jeho montrealský spoluhráč Guy Lapointe. Eddie Johnston nahradil Cheeverse a stal se třetím brankářem týmu.

V sovětském týmu působily mezinárodní hvězdy jako Valerij Charlamov, Boris Michajlov, Alexandr Ragulin a Alexandr Jakušev. Jejich brankářem byl dvacetiletý Vladislav Treťjak. Kanaďané Tretiaka jednou skautovali. V tom zápase pustil osm gólů. Kanadský skaut ho označil za brankáře juniorského béčka a nevěděl, že ruský gólman hraje večer před svatbou a zdaleka se nesoustředí na hru. Protože všichni v Kanadě předpokládali, že všech osm zápasů vyhrají s přehledem, sešel se před sérií s Tretiakem legendární brankář Jacques Plante a dal mu rady, jak na hráče NHL. Plante řekl, že tak učinil, protože nechtěl, aby se mladý sovětský brankář ztrapnil.

Šokující úvod série

Série začala tak, jak všichni předpokládali. Phil Esposito vstřelil první branku v zápase za pouhých 30 vteřin a zdálo se, že se schyluje k jednoznačné porážce Sovětů.

Pak se ale situace pro tým Kanady razantně zhoršila. Sověti odskočili a snadno zvítězili 7:3. Celá země byla v šoku, stejně jako trenéři kanadského týmu.

Sinden udělal do druhého zápasu v Torontu několik změn v sestavě a nasadil bruslaře a fyzicky zdatnější hráče. V brance nahradil Kena Drydena Tony Esposito. Kanada vyhrála 4:1. Třetí zápas ve Winnipegu skončil remízou 4:4 a ve čtvrtém zápase pak opět zvítězili Sověti, a to výsledkem 5:3.

Projev Phila Esposita

Po čtvrtém zápase ve Vancouveru byli hráči kanadského týmu vypískáni. Mnoho z nich si to vzalo osobně, protože nikdo z nich nebyl placen za to, aby hrál a reprezentoval Kanadu. Phil Esposito poskytl v kanadské celostátní televizi rozhovor a pronesl jeden z nejpamátnějších a nejvášnivějších projevů v historii kanadského hokeje.

"Lidem v Kanadě říkáme, že jsme se snažili, že jsme do toho dali všechno. Jsme opravdu, ale opravdu všichni rozčarovaní a zklamaní, jsme z některých lidí zklamaní. Nemůžeme uvěřit tomu, jak špatně se o nás píše, jak na nás bučí v našich vlastních budovách. "

"Jsem opravdu zklamaný. Jsem naprosto zklamaný. Nemůžu tomu uvěřit. Někteří naši kluci jsou opravdu, ale opravdu na dně, víme to, snažíme se jako čert. Děláme, co můžeme, a oni mají dobrý tým, a přiznejme si to. Ale to neznamená, že do toho nedáváme 150 %, protože to určitě děláme. Chci říct, že o to víc - každý z nás kluků, 35 kluků, kteří přišli a hráli za tým Kanady. Dělali jsme to, protože milujeme svou zemi, a ne z nějakého jiného důvodu, z žádného jiného důvodu. Peníze, ehm, na penzijní fond můžou vyhodit oknem. Můžou vyhodit oknem cokoliv, co chtějí. Přijeli jsme, protože milujeme Kanadu. A i když hrajeme ve Spojených státech a vyděláváme peníze ve Spojených státech, Kanada je pořád náš domov, a to je jediný důvod, proč sem jezdíme. A nemyslím si, že je fér, aby nás vypískali."

Kanada v Evropě

Kanadský tým odehrál ve Švédsku několik exhibičních zápasů, které se významně zapsaly do historie NHL. Výsledkem těchto zápasů byl zájem Toronta Maple Leafs o Borje Salminga a Ingeho Hammarstroma. Na konci sezóny 1972-73 podepsali s Leafs smlouvu, čímž se mnoha Evropanům otevřely dveře k přeskoku do NHL a WHA.

V Moskvě se tým Kanady odrazil ode dna. Jako celek se sjednotili na ledě i mimo něj. Už neočekávali, že budou nastupovat a dosahovat velkých čísel a snadných vítězství.

Pátý zápas vypadal na vítězství, protože tým Kanady vedl 4:1 ještě devět minut před koncem. Sověti však vstřelili čtyři góly, vyhráli 5:4 a ujali se vedení v sérii 3:1.

Ale pak už to byla jen Kanada. Ken Dryden se vrátil do branky a chytal velmi dobře. Paul Henderson vstřelil svůj první ze tří vítězných gólů v řadě. Kanada vyhrála 3:2. Velkým momentem série však byl zákrok Bobbyho Clarkea, který sovětské hvězdě Valeriji Charlamovovi zlomil kotník. Později vyšlo najevo, že asistent trenéra kanadského týmu, bývalý tvrďák z NHL John Ferguson, navrhl Clarkovi, že Charlamov možná potřebuje proklepnout bolavý kotník. Clarke se nerozmýšlel, Charlamov ale pokračoval ve hře se zlomeným kotníkem.

Sedmý zápas byl také napínavý. Kanada vyhrála 4:3, přičemž vítěznou branku vstřelil opět Henderson. Gary Bergman se zranil, když ho Boris Michajlov dvakrát kopl do nechráněné části lýtka.

Henderson opět vstřelil vítězný gól a najednou byla série vyrovnaná 3-3-1 a celá Kanada se zapojila do největší série v historii hokeje.

"Kanadské Nagano"

28. září 1972 bylo v Kanadě víceméně státním svátkem. Do školních tříd a tělocvičen se dostaly televizory. Obchody a podniky byly na odpoledne zavřené. Až do finále zápasu o zlatou medaili mezi Kanadou a USA v roce 2010 se jednalo o nejsledovanější sportovní událost v kanadské historii. Co tehdy prožívali obyvatelé Kanady jsme naplno mohli pocítit i my v České republice o téměř 26 později, paralela s olympijským finále v Naganu 1998 je zřejmá.

Zápas byl jedním z nejnapínavějších a nejpamátnějších v historii hokeje. Když zbývalo 34 sekund do konce utkání a skóre bylo vyrovnané 5:5, vstřelil Paul Henderson nejdůležitější gól v historii kanadského hokeje. Kanada vyhrála zápas 6:5 a vyhrála sérii 4-3-1.

1972-73 O-Pee-Chee Hockey

Set O-Pee-Chee ze sezony 1972-73 vyšel ve třech sériích. V první z nich byly insertní karty s hvězdami NHL. Na kartách byl vyražený obrázek hlavy hráče NHL. Děrovaná část měla tvar loga NHL. Existovaly také děrovací karty s logem NHL. Karty se daly také olíznout a nalepit.

Druhá série obsahovala sadu insertních karet týmu Kanady, které se objevovaly po jednom balení. Na kartách byla vyobrazena hlava hráče s kanadskou a sovětskou vlajkou v protilehlých rozích.

Ze všech karet, které se v těch letech době objevily jako inserty, včetně bookletů, samolepek s logem a výše zmíněných "děrovacích štítků", je to jediná sada insertů, která se ve sběratelském hobby do dněšních dnů udržela ve větším množství. V souvislosti s letošním výročím série se gradované i negradované verze karet nacházely v mnoha vitrínách na jarním veletrhu Expo a vzbuzovaly velkou pozornost.

Set 28 karet obsahuje 13 členů Síně slávy, stále lze najít negradované verze za 10 dolarů. Jsou v něm dvě neopravené chyby: Křestní jméno Yvana Cournoyera je napsáno s "o" místo "a" a u Jean-Paula Pariseho chybí pomlčka.

Na zadní straně je krátký životopis hráče ve francouzštině a angličtině spolu s jeho statistikami ze série Kanada-SSSR.

Třetí série karet O-Pee-Chee z let 1972-73 byla složena z hráčů WHA.

Jedna věc, která mi vždycky připadala zajímavá, je, že přinejmenším v případě hokeje se jedná o první skutečný set insertů. Technicky vzato tomu tak není. Byly koncipovány jako samolepky. Ale podle mě tato insertní sada připravila půdu pro další inserty a různé subsety i v různých jiných sportech.