1963-64 Parkhurst uzavírá kapitolu v historii hokejových karet

Série Parkhurst z let 1963-64, kterou většina sběratelů historických hokejových karet považuje za jednu z vizuálně nejzajímavějších, které kdy byly vyrobeny, ukončila sérii edic, jež zaujaly kanadské děti, které chtěly uctívat své hrdiny a žvýkat u toho spoustu žvýkaček.

S výjimkou sezóny 1956-57 byly hokejové karty Parkhurst a s nimi úzce související žvýkačky Zip Gum každoroční tradicí, která začala v letech 1951-52. V posledních letech byly na kartách vyobrazeni členové tehdy pravděpodobně nejpopulárnějších týmů NHL- Detroit Red Wings, Montreal Canadiens a tehdejší vítěz Stanley Cupu Toronto Maple Leafs.

Zdálo se, že tento vzorec je předurčen k trvalému úspěchu, a to i po vzestupu Bobbyho Hulla a týmu Chicago Blackhawks, který byl součástí konkurenčního produktu od Topps spolu s Boston Bruins a New York Rangers. Ve srovnání s nimi byly karty Parkhurst o něco větší a měly mnohem jednodušší zadní stranu, ale skutečnou výhodou Topps se zdá být to, že se společnost nebála přidávat inserty, jako jsou známky, zatímco Parkhurst se spíše snažili pořádat soutěže nebo poskytovat nabídky zboží pro děti.

V té době výrobci karet nemuseli jednat s hráčskou unií a místo toho si sjednávali dohody s týmy individuálně- o právu vyrábět hokejové karty s jejich hráči. To se časem změnilo na skupinové licencování - zejména se vznikem hráčské asociace NHLPA koncem desetiletí.

Po dlouhých letech sérií, které obsahovaly 50 až 61 karet, se v letech 1963-64 Parkhurst rozšířil na neuvěřitelných 99 kartiček. Všech 20 hráčů Canadiens mělo až na několik výjimek po dvou kartách, zatímco Red Wings dostali pouze po jedné. Úřadující vítězové Stanley Cupu Maple Leafs měli 18 různých hráčů, kteří dostali dvě karty, a dále hráči King Clancy, Dave Keon a John MacMillan měli pouze jednu. Zdá se poněkud záhadné, že Keon, který byl v té době jedním z nejlepších mladých hráčů v lize, má pouze jednu kartu.

Všichni hráči a zaměstnanci Toronta jsou zobrazeni před tehdejší kanadskou vlajkou, běžně známou jako kanadský červený prapor. Tato vlajka byla v následujícím roce za velké celonárodní diskuse nahrazena. Hráči Maple Leafs, kteří se objevují mezi prvními 20 kartami série, mají portrétové fotografie, zatímco většina karet od 61. do 78. karty je v celoplošných pózách. Checklist je celkově silný a plný členů Síně slávy, jako jsou Tim Horton, Frank Mahovlich, George Armstrong, Allan Stanley, Dick Duff, Bob Pulford, Johnny Bower a Red Kelly. Když k nim přidáte oblíbence fanoušků, jako jsou Eddie Shack, Bob Nevin, Bob Baun a Carl Brewer, je těžké najít mezi nimi skutečně špatnou kartu. Dokonce i karty náhradního brankáře Dona Simmonse jsou mezi sběrateli dodnes oblíbené.

Dále tu máme mocný Montreal Canadiens. Tým, který je na pokraji návratu ke slávě, se dobře přizpůsobil životu po Maurici Richardovi a spolu s trenérem Toe Blakem v něm figuruje 19 hráčů. Jsou zde všechna velká jména jako Jean Beliveau, Bernie "Boom Boom" Geoffrion a Henri Richard, ale také klíčoví hráči jako Claude Provost, Ralph Backstrom, J.C. Tremblay a Bobby Rousseau, kteří byli součástí Tiché dynastie, jež v letech 1964-65 až 1968-69 získala čtyři Stanley Cupy. Design těchto karet je jednoduchý, s několika vodorovnými pruhy v barevných kombinacích.

Karty Detroitu Red Wings jsou pravděpodobně jedny z nejhezčích hokejových karet, které kdy byly vyrobeny. S americkou vlajkou vlající za každým hráčem je jejich vzhled klasický a ta, kterou chce každý, je samozřejmě kartička Gordieho Howea. Tato karta je jednou z nejikoničtějších, ale ve skutečnosti vypadá fantasticky i většina dalších karet Red Wings. Kromě "pana Hokeje" jsou v sérii další hráči, kteří se shodou okolností stali členy Síně slávy, a to Terry Sawchuk, Alex Delvecchio, Norm Ullman, Marcel Pronovost a Bill Gadsby.

Celkově byl set Parkhurst 1963-64 nabitý skvělým obsahem, jak z hlediska nováčků, tak i zavedených hvězd. Každý obal a karta obsahovaly speciální nabídku, kterou mohly kanadské děti v té době využít.

Předchozí vydání Parkhurstu se vyznačovalo tím, že nabízelo spotřebitelům možnost vyhrát jízdní kolo CCM, ale vydání z let 1963-64 šlo trochu jinou cestou s prémiovými nabídkami. První z nich je speciální puk s autogramem, děti si mohly vybrat mezi předtištěným podpisem buď od Keona, Beliveaua, nebo Howea. Další v pořadí byla replika Stanley Cupu, a nakonec tu byl domácí hokejový zápas, který vás vyšel na skvělý dolar. Všechny tyto prémie jsou dnes vyhledávané a jsou poměrně vzácné.

Tento ročník byl úplně poslední vydaný pod původní originální značkou Parkhurst. Sezona 1964-65 se kartiček Parkhurst dočkala až za dlouhých 30 let, kdy vyšel set 1994-95 Parkhurst Tall Boys 64/65. Jedná se v podstatě o reprint karet, které však nikdy předtím nevyšly. :-)