Alan Eagleson- otec mezinárodního hokeje a odsouzený vyvrhel 

Příběh Alana Eaglesona - právníka, hráčského agenta, zakladatele hráčské asociace NHL, otce mezinárodního hokeje a odsouzeného zločince, který letos oslavil 90. narozeniny - je protkán smutnou ironií. Vyrůstal na západním předměstí New Toronta jako syn dělníka v továrně, který byl odhodlaný v životě něco dokázat. To se mu skutečně podařilo a stal se pravděpodobně nejmocnějším mužem hokeje, ze kterého se transformoval na největšího vyvrhela tohoto sportu.

Byl označován za velkého emancipátora hráčů National Hockey League. Když byl v lednu 1998 poslán na 18 měsíců do nápravného ústavu v Mimicu (jen pár kilometrů od místa, kde vyrůstal), ukázalo se, že je zrádce a podvodník. Pověst a vliv, které si tak usilovně budoval, byly v troskách.

Historie si nepochybně bude pamatovat poslední kapitolu Eaglesonovy hokejové kariéry. Obvinění ze 34 případů zosnování trestného činu, bránění výkonu spravedlnosti, zpronevěry a podvodů. Přiznání viny ve třech případech podvodů v soudní síni v Bostonu a o den později přiznání viny v dalších třech případech v soudní síni v Torontu. Pokud to má být největší odkaz, který nám zanechal, budiž. Historie však nemůže přehlédnout ani to, jak hluboký vliv měl na hokejový byznys. Něco z toho bylo pozitivní, něco ne, ovšem Eagleson byl jednoznačně největším mocenským činitelem ve sportu a hokejovém byznysu po celé čtvrtstoletí.

Agent Bobbyho Orra

V roce 1966 si mladého právníka z Toronta najala začínající hvězda Bobby Orr, aby ho zastupoval při jednání o smlouvě s Bostonem Bruins. Samozřejmě další z mnoha ironií je, že právě přerušené vztahy s Orrem o mnoho let později nakonec vedly k Eaglesonově pádu do nemilosti. Na začátku 60. let se Eagleson poprvé seznámil s NHL díky přátelství s tehdejším centrem Toronto Maple Leafs Bobem Pulfordem, poznali se při jejich společnému působení v lakrosu. Díky přátelství s Pulfordem se Eagleson seznámil s mnoha hvězdami Leafs, jako byli Bobby Baun, Terry Sawchuk, Carl Brewer a další, a pomáhal jim při vyjednávání o smlouvách a investicích.

Ale právě spolupráce s Orrem odstartovala Eaglesonův pozoruhodný vzestup ke slávě a bohatství. V létě 1966, nabídli Bruins Orrovi, tehdy osmnáctiletému superhvězdnému obránci týmu Oshawa Generals, dvouletou smlouvu v hodnotě asi 20 000 dolarů včetně bonusů. Když však Eagleson skončil vyjednávání, dvouletá smlouva nabobtnala na zhruba 70 000 dolarů, což byla platová stratosféra, kterou navštívil jen málokdo a největší smlouva, jakou kdy nováček dostal. Poté, jak se říká, Eagle vzlétl.

Vznik NHLPA

Téhož roku Eaglesona požádali hráči Springfield Indians z American Hockey League, aby jejich jménem jednal s majitelem Eddiem Shorem, hokejovou legendou, která se ovšem proměnila v hokejového tyrana. Hráči se rozhodli, že pro Shorea už nebudou pracovat, pokud se jejich podmínky výrazně nezmění k lepšímu. Když se tak nestalo, povolali Eaglesona, který pohrozil soudem a začal vyjednávat s vedením.

Během své návštěvy Springfieldu se Eagleson setkal na obědě s Bobbym Orrem, ke kterému se připojilo několik jeho spoluhráčů z Bruins. Ti zase pozvali Eaglesona, aby se setkal s ostatními hráči a zvážil založení hráčské unie. Eagleson měl tou dobou sice ještě malou stáj klientů, ale během několika měsíců mu podepsalo podporu 110 hráčů z celé ligy a dalších 10 hráčů dalo své požehnání ústně. "Al udělal pro hokej za dva roky víc, než kdokoli jiný za dvacet let," řekla tehdy superhvězda Chicaga Bobby Hull.

Koncem května 1967 informoval drzý a energický čtyřiatřicetiletý Eagleson prezidenta NHL Clarence Campbella, že se zúčastní výročního zasedání ligy v Montrealu a požádá NHL o uznání hráčské asociace. O deset let dříve se newyorský právník Milton N. Mound pokusil založit hráčskou unii, ale jeho pokus byl odmítnut. Mnozí z hráčů, kteří ho tehdy podpořili, včetně bývalé hvězdy Detroitu Red Wings Teda Lindsaye a hráčů Toronta Jimmyho Thomsona a Toda Sloana, si nesli následky tím, že byli vyměněni do týmu Chicago Blackhawks, v tu dobu výsledkově nejhoršího klubu NHL.

Eaglesona, který měl na své straně prakticky všechny hráče ligy, však nic nezastavilo a o dva týdny později, 7. června 1967, přesvědčil guvernéry ligy, aby asociaci přijali během 15 minut od chvíle, kdy jim tuto myšlenku představil. V článku, který tehdy napsal novinář Trent Frayne, byl Eagleson v roce 1967 popsán jako "nejvlivnější postava kanadského sportu od doby, kdy Conn Smythe splatil hypotéku na Maple Leaf Gardens". V následujících měsících Eagleson přiměl ligu, aby zvýšila minimální plat ze 7 500 na 10 000 dolarů.

Nebylo pochyb o tom, že hráči byli po léta nedostatečně placeni, nedoceněni a neměli žádné důchodové zabezpečení. Eagleson to do značné míry změnil. Slíbil, že v následujících letech změní standardní hráčskou smlouvu, zavede opční doložku, získá pro hráče podíl na penězích z televizního vysílání, umožní jim usilovat o sponzorské smlouvy, změní pravidla pro výpověď smlouvy a hráči tak získají větší svobodu pohybu.

Hokejisté měli konečně někoho, kdo bojoval za jejich práva a chránil je, a byli za to přinejmenším vděční. Ať už se příběh vyvíjel jakkoli, Eaglesonova raná angažovanost v hokeji, kdy jednal jménem Orra a založil odbory, navždy změnila hru. Velká část prosperity, které se hráči těší dnes, by nebyla možná, nebýt toho všeho, co se odehrálo v 60. letech.

Budování impéria

Mimo NHLPA Eagleson rozšiřoval služby, které nabízel jako hráčský agent. Do svého týmu přibral bývalého trenéra Leafs Boba Haggarta, který se staral o propagaci a účetního Marvina Goldblatta, který se zase staral o investice. Eagleson byl prvním významným hokejovým agentem a jeho působení brzy vedlo k tomu, že každý hráč měl v době podpisu smlouvy také své zastoupení.

Během několika málo let se Eagleson stal v hokejovém světě silou, se kterou se muselo počítat. Jako hráčský agent a zároveň výkonný ředitel NHLPA své impérium dále rozšiřoval. Mnoha známými byl považován za člověka, co se žene za získáním moci. Tu sice již měl, ale s jídlem roste chuť.

Mimo hokejový svět se Eagleson v roce 1963 stal členem zákonodárného sboru v Ontariu. O pět let později, poté co ztratil mandát, se stal předsedou Konzervativní strany a tuto funkci zastával osm let, až do roku 1976. Vstup do světa politiky však Eaglesonovo angažmá v hokeji nijak neoslabil. Od počátku dokazoval, že zvládne žonglovat s mnoha zaměstnáními najednou.

Vstup na mezinárodní scénu

S příslibem zvýšení peněz dostal Eagleson své hráče také na mezinárodní scénu- počínaje rokem 1972, kdy se podílel na vytvoření prvního mezinárodního střetnutí mezi mocným Sovětským svazem a týmem profesionálních hráčů NHL z Kanady. Je otázkou, nakolik se Eagleson zasloužil o to, že se série uskutečnila, ale určitě v tom hrál svoji roli a konečný výsledek byl velkolepý a dalekosáhlý.

Byla to série, která navždy změnila tvář hokeje. Hrálo se na osm zápasů- první čtyři v září 1972 v Kanadě, nejprve v Montrealu, poté v Torontu, Winnipegu a Vancouveru. Po desetidenní přestávce se série přesunula na další čtyři zápasy do Moskvy. Podle názoru většiny Kanaďanů měla série jednou provždy prokázat nadvládu jejich hokeje. Již příliš mnoho let posílala Kanada na mistrovství světa a olympijské hry týmy amatérů, tak jako ovce na porážku. Tentokrát chtěli dát Sovětům lekci.

Když však bylo po všem, Kanaďané a Sověti si udělili lekci navzájem. Ze způsobu, jakým se obě země připravovaly a hrály, se od sebe za pochodu učily. A v následujících letech, kdy se železná opona postupně bořila a nakonec přestala úplně existovat, se NHL stala domovem hráčů z celé Evropy. A právě tato série z roku 1972, kterou v posledních vteřinách osmého zápasu rozhodl kanadský hrdina Paul Henderson, navždy změnila hru. A byl to právě Eagleson, kdo rychle převzal kontrolu nad situací, připsal si zásluhy a následně na tento mezinárodní úspěch navázal.

Kanadský pohár

Dva roky po historické Summit Series sestavila odpadlická World Hockey Association (WHA) tým svých kanadských hvězd, aby se také utkal se Sověty v podobné sérii osmi zápasů, ale bez účasti Eaglesona. A zatímco tým WHA se Sověty prohrával, Eagleson již v zákulisí pracoval na větším a lepším turnaji. Měl se jmenovat Kanadský pohár, něco jako miniaturní verze mistrovství světa ve fotbale, a měl být řízen přímo Eaglesonem a Hráčskou asociací, údajně ve prospěch hráčů a nikoliv majitelů klubů NHL. Eagleson byl v té době jediným mužem v hokeji, který měl dostatečný vliv na to, aby něco takového šlo uspořádat.

Prostřednictvím svých různých úřadů dokázal získat souhlas NHL s účastí jejích hráčů na Kanadském poháru. Dokázal také (ve své dvojí roli superagenta a výkonného ředitele NHLPA) na turnaj dopravit nejlepší hráče. Jeho rostoucí vliv na mezinárodní hokejové scéně zajistil účast Sovětů, Čechoslováků, Švédů, Finů a Američanů na akci, který se tak stala zřejmě nejlepším mezinárodním turnajem, jaký kdy hokej zažil.

První Kanadský pohár se hrál na podzim roku 1976. Další turnaje se konaly v letech 1981, 1984, 1987 a 1991. Pořadatelská země vyhrála čtyři z pěti turnajů, přičemž za vrchol turnaje lze považovat semifinálové vítězství Kanady nad Sovětským svazem v roce 1984 a finále na tři vítězné zápasy v roce 1987. Formát byl obnoven a rozšířen v roce 1996 pod novým názvem- Světový pohár v hokeji. Tentokrát byl turnaj společným podnikem NHL, NHLPA a IIHF. Eagleson, který již nebyl ředitelem NHLPA, se na něm nepodílel.

Ačkoli nelze popřít, že mezinárodní turnaje měly na hokej pozitivní a hluboký vliv, Eaglesonovi kritici jistě namítnou, že spolupráce NHL nutná k jejich uspořádání byla získána změkčením požadavků hráčů na jejich smlouvy a snížením příspěvků majitelů klubů do penzijního fondu. Například v roce 1976 hráči souhlasili s kolektivní smlouvou, která zahrnovala kompenzace, jež měly být vypláceny týmům, které přišly o hokejisty, jež se stali volnými hráči. Tato kompenzace byla natolik zatěžující, že fakticky omezila uzavírání smluv s volnými hráči, ale na oplátku hráči získali souhlas majitelů s účastí na Kanadském poháru a byl jim zvýšen příspěvek na důchod. Toto zlepšení důchodů však bylo financováno z výnosů Kanadského poháru. Hráčská asociace vedená Eaglesonem v podstatě souhlasila s tím, že bude hrát zápasy v turnaji řízeném Eaglesonem, aby získala příjmy, které byly použity ke snížení příspěvků majitelů klubů NHL do penzijního fondu.

Nelze popřít, že Eagleson pomohl změnit hru na mnoha úrovních a často k lepšímu. Pokračoval ve vyjednávání o zlepšení kolektivních smluv s NHL, ale s odstupem času se zdá, že tak nečinil vždy za nejvýhodnějších podmínek pro hráče. Z čistě hokejového hlediska však byly Eaglesonovy iniciativy například na mezinárodní scéně obrovské. Výsledky jsou vidět na počtu talentovaných evropských hráčů, kteří jsou dnes součástí všech soupisek NHL.

Na vrcholu hokejové pyramidy

Právě díky svému angažmá v mezinárodním hokeji se Eagleson stal kanadskou ikonou, k jejímuž jménu se natrvalo vžil přívlastek "hokejový car". Byl to muž, kterého hráči museli v závěrečném zápase série 1972 vysvobodit ze sevření sovětských policistů. Muž, který ukázal sovětskému politickému systému prostředníček, když ho hráči táhli přes led do bezpečí své střídačky. Byl to kapitán Kanady.

Eaglesonův význam a moc v tomto a i následujícím desetiletí rostly stále více, když se začaly pořádat turnaje Kanadského poháru. Také počet jeho klientů se rozrostl na stovky. Byl jmenován ředitelem Hockey Canada a navzdory zjevnému střetu zájmů zastupoval NHL při všech mezinárodních hokejových jednáních. Eagleson byl vyznamenán prestižním Řádem Kanady a byl uveden do Kanadské sportovní síně slávy a později i do Hokejové síně slávy. Byl přítelem nejrůznějších mocipánů, od premiérů, přes soudce Nejvyššího soudu, až po nejbohatší majitele hokejových klubů. Eagleson byl mužem s vizí, často byl považován za tyrana i génia, kterého poháněla moc, ambice a nakonec i chamtivost. Vždy však panovalo přesvědčení, že Eagleson, nehledě na charakterové vady a hrubé rysy, pomáhá šířit dobré jméno hokeje a obohacovat jeho hráče.

Podobně jako autokratický vládce se Eagleson obvykle obklopoval předními klienty, vyjednával s nimi dobré smlouvy a dosazoval je na klíčové pozice v NHLPA. Když ostatní hráči zpochybňovali jeho moc nebo střet zájmů, Eagleson je buď slovně utloukl, nebo je dokázal přesvědčit, že je vše v pořádku. Uvědomoval si, že mít superhvězdy na své straně mu dává sílu při jednání se členy NHLPA a s majiteli týmů NHL.

Eaglesonovi kritici by mohli namítnout, že se až příliš tulil k majitelům a prezidentovi ligy Johnu Zieglerovi a že prosadil rozšíření NHL v roce 1979 o čtyři bývalé kluby World Hockey Association, čímž fakticky zničil konkurenční ligu. Hráči tak přišli o značný vliv, protože ztráta WHA v kombinaci s absencí účinné nezávislé hráčské agentury eliminovala jakýkoli tlak na další zvyšování platů. Jejich růst se tak zastavil.

Eagleson skutečně v 70. letech udržoval stabilitu a mír mezi hráči a majiteli, údajně pro celkové zlepšení hry, ale řada lidí tvrdí, že klidu bylo příliš mnoho, že mír přišel hráče draho a že hranice mezi odbory a managementem se často stíraly. O mnoho let později podali někteří bývalí hráči ve Philadelphii hromadnou žalobu, v níž obvinili Eaglesona, že se spolčil s bývalým prezidentem NHL Johnem Zieglerem, předsedou rady guvernérů NHL Billem Wirtzem a všemi tehdejšími kluby NHL, aby udržel nízké platy.

Nelze však popřít, že hokejový byznys v Eaglesonových letech rostl a NHL stála na jistých základech, její hráči nesvrhli ligu žádnou stávkou či úplným zastavením práce na delší dobu. Zdá se, že v mnoha ohledech spolupracovali na tom, aby liga rostla. Po letech si ovšem mnozí kladli otázku, zda hráči nevědomky nespolupracovali spíše ve prospěch Eaglesona a majitelů klubů, než ve prospěch Eaglesona a hráčů.

Pád hokejového cara

První skutečná trhlina v Eaglesonově impériu přišla v dubnu 1980, kdy se s ním rozloučil Orr, jeho první a nejdůležitější hvězdný klient, poté, co ho Eagleson odvedl z Bruins do Blackhawks. Bobby Orr, jehož kariéra skončila předčasně kvůli sérii zranění kolena, později tvrdil, že odešel z hokeje naprosto bez peněz a že ho Eagleson také opomněl informovat o mimořádně lukrativní poslední nabídce od Bruins.

Až později v průběhu desetiletí si i ostatní začali všímat Eaglesonova způsobu vedení hráčské asociace a mnoha kabátů, které různě mistrně převlékal. Někteří hráči NHL si najali právníka Eda Garveyho z Philadelphie, bývalého ředitele svazu National Football League, aby prověřil záležitosti Eaglesona a asociace. K němu se připojili dva hráčští agenti, Rich Winter a Ron Salcer.

Tvrdili, že ačkoli toho Eagleson hráčům slíbil mnoho, NHLPA ve skutečnosti nezískala pro hráče žádné významné výhody, například ve srovnání s jinými profesionálními sporty. V soukromé 55 stránkové zprávě, kterou sepsal Garvey, obvinili Eaglesona, že je v příliš velkém střetu zájmů, že zatímco na jedné straně zastupuje hráče, na druhé straně jedná za majitele a po celou dobu je pověřen vyjednáváním kolektivní smlouvy mezi nimi.

Eagleson tuto a i další bouře ještě ustál, ale o dva roky později, v prosinci 1991, pouhý měsíc poté, co zahájila FBI jeho vyšetřování, Eagleson z čela NHLPA odstoupil. Měsíc poté definitivně opustil asociaci, kterou založil, a během All-Star víkendu v Pittsburghu ho nahradil Bob Goodenow, právník a hráčský agent, který působil v Detroitu.

Hráčskou asociaci a hokejový byznys čekaly další rychlé změny. NHLPA se rozrostla v obrovský byznys, rozšířila své marketingové aktivity, vstoupila do stávek a vzrostl průměrný hráčský plat na zhruba 1,2 milionu dolarů v roce 1998. Přitom o deset let dříve to bylo 150 000 dolarů.

V lednu 1998 skončilo vyšetřování trestných činů: přiznání viny ve dvou zemích, pokuta 1 milion dolarů a 18 měsíců vězení. V té době již byl po protestech legend vyloučen z kanadské sportovní síně slávy a opustil i hokejovou síň slávy. Kdysi nejvlivnější muž hokeje, zakladatel asociace na ochranu hráčů NHL, nakonec hráče okradl.

Střípky z Eaglesonova života:

• Jeho cestovní náklady nebyly nikdy kontrolované

• Potají si bral zisky z reklam a půjčoval peníze z penzijního fondu přátelům

• Bobby Orr kvůli němu téměř zbankrotoval, protože dlužil obrovské částky na daních

• Od hráčů vyžadoval podíl z vyplacených pojistek, protože si ho údajně zasloužil za boj s pojišťovnami. Ve většině případů ale žádný jeho "boj" nebyl potřeba a neuskutečnil se

• Podvedl i Václava Nedomanského, kterému slíbil pohádkovou smlouvu. Mělo se jednat o víceletý kontrakt, který by českému emigrantovi zajistil příjem 500 tisíc dolarů ročně (v přepočtu tehdejší americké měny na současnou českou přes 40 milionů korun!) a také rentu po skončení kariéry včetně možnosti práce pro Red Wings. Když se o výši kontraktu dozvěděli šéfové ostatních klubů v NHL, zatlačili na tehdejšího bosse Detroitu Jamese Norrise, aby z dohody vycouval. Báli se totiž, že i platy dalších hokejistů by šly nahoru. Eagleson to však Nedomanskému nesdělil... "Big Ned" pak v pětatřiceti letech odehrál svou nejlepší sezonu v zámoří. Chodilo mu sice méně peněz, ale myslel si, že to Detroit doplatí později. "Prachy určitě dostaneš," ujišťoval ho dál agent. Nedomanský ale již nic nedostal...

• Mezi lety 1987-1989 si nechal vyplatit více než 62 tisíc dolarů na osobní potřeby- kupoval si drahé obleky, lístky do divadla, luxusní ubytování v hotelech,…

• Nakonec byl obviněn ze 34 případů zosnování trestného činu, bránění výkonu spravedlnosti, zpronevěry a podvodů. V roce 1997 byl ze Spojených států vyhoštěn a již nikdy nesmí pracovat v právnické profesi