Bill Barilko tragicky zemřel, ale jeho odkaz ve sběratelství stále žije 

Toronto Maple Leafs byli na přelomu 40. a 50. let minulého století extratřídou hokejového světa a v týmu plném talentů ze Síně slávy sklízel obrovské úspěchy hráč jménem Bill Barilko. Jeho příběh je plný triumfů i tragédií, ale kromě toho, že je součástí kanadské kultury, žije odkaz tohoto obránce také mezi sběrateli karet.

Barilko se narodil 25. března 1927 v Timminsu v Ontariu a své dovednosti zdokonaloval nejprve v místních klubech, než padl do oka skautům Toronta Maple Leafs, kteří s ním podepsali smlouvu známou jako C Form. V osmnácti letech se stal profesionálem, nevybral si však tradiční cestu v nižší hokejové lize, jakou je např. AHL, a místo toho zamířil na západ kontinentu, do týmu Hollywood Wolves hrajícího Pacific Coast Hockey League. V sezóně 1945-46 nasbíral 103 trestných minut a v klubu strávil i většinu následující sezóny, než ho povolali Maple Leafs.

6. února 1947 debutoval v NHL při prohře s Montrealem Canadiens a o dva dny později dal svůj první gól v kariéře, kterým zpečetil vítězství 5:2 nad Bostonem Bruins.

Během prvního roku se se Barilkovi dařilo i v play-off. V úvodním kole se Toronto utkalo s Detroitem Red Wings, který měl na soupisce mimochodem nováčka jménem Gordie Howe, a Leafs potřebovali k postupu do finále Stanley Cupu pouhých pět zápasů. Následné finále proti Montrealu tak byla čistě kanadská záležitost. Po prohraném úvodním zápase série byl Barilko jedním z hrdinů druhého utkání, když připravil vítězný gól pro Teda Kennedyho a asistoval u dalšího gólu Gaye Stewarta. V šestém finálovém zápase Toronto získalo pohár a znamenalo to začátek dynastie.

V sezóně 1947-48 Maple Leafs dominovali soutěži v základní části a Barilko byl jejím tahounem, se 147 trestnými minutami obsadil první místo NHL. V 57 zápasech si připsal také 14 bodů. Navíc se poprvé objevil v Utkání hvězd, protože v této éře bylo tradicí, že se obhájci titulu utkávali s největšími jmény ze zbytku ligy. Play-off bylo pro Maple Leafs opět procházkou růžovým sadem, protože potřebovali pět zápasů, aby vyřadili Boston, pak smetli Detroit a získali druhý titul v řadě.

První sběratelské předměty s Barilkem

Děti po celé Kanadě si mohly s Barilkem pořídit několik zajímavých sběratelských předmětů v podobě fotografií od společností Beehive Corn Syrup a Quaker Oats. Zatímco v průběhu jeho kariéry byl k dispozici pouze jeden standardní snímek od společnosti Beehive, existovalo také několik obrázků větších rozměrů od společnosti Quaker Oats. Ty lze nalézt buď ve variantě s modrým domácím dresem, nebo s bílým "svetrem", přičemž u modré verze se tištěný podpis nachází na dvou různých místech. V této éře bylo možné zakoupit také fotografie zn. Exhibit.

V letech 1948-49 dokázal Barilko snížit čas strávený na trestné lavici. Jeho produktivita sice klesla na devět bodů, ale se dvěma góly v oslabení se umístil na druhém místě v lize. Do sbírky také přidal třetí mistrovský titul v řadě, Toronto zopakovalo svou cestu z předchozího ročníku, když vyřadilo Boston a Detroit.

Sezóna 1949-50 byla Barilkovým ofenzivním vrcholem, když si připsal sedm gólů a deset asistencí a zároveň se zúčastnil svého třetího a posledního Utkání hvězd NHL. V základní části sezóny vstřelil vítězné góly proti Rangers a Bruins. Když však došlo na play-off, stále sílící tým Red Wings dokázal během sedmi zápasů vyřadit Maple Leafs a nedovolil jim tak získat čtvrtý pohár v řadě.

Maple Leafs se chtěli pomstít a v následující sezóně 1950-51 skončili v základní části na druhém místě, právě za Detroitem. V obraně byli nejlepším klubem NHL, v průměru inkasovali méně než dva góly na zápas a Barilko byl důležitou součástí tohoto úspěchu. Navíc si připsal šest branek a šest asistencí, včetně dvougólového večera proti Bostonu 24. února 1951.

V prvním kole play-off se Barilko znovu střetl s Bruins a pro Boston bylo těžké ho držet na uzdě. Ve druhém utkání vstřelil jediný gól Toronta a předtím, než zápas dospěl do prodloužení, obdržel 21 trestných minut. Ve čtvrtém utkání Barilko opět skóroval a v rozhodujícím šestém utkání připravil gól Klukayovi při výhře 6:0.

Ve finále Stanley Cupu se Toronto střetlo s Montrealem, který porazil Detroit. Série byla po celou dobu vyrovnaná a vítěze určilo až prodloužení. Rozhodující zápas se hrál 21. dubna, skóre otevřel za Habs legendární Maurice Richard, poté v čase 12:00 první třetiny vyrovnal Tod Sloan. Montreal získal vedení zpět na začátku třetí třetiny zásluhou Paula Megera, ale Sloan předvedl v závěru heroický výkon a 32 sekund před koncem základní hrací doby zařídil vyrovnání. Leafs na samém konci utkání neskutečně přitvrdili a tlačili se do pásma Canadiens. Barilko nakonec dokázal dostat puk za brankáře Gerryho McNeila, čímž Torontu zajistil čtvrtý Stanley Cup za posledních pět let.

Při pozápasové oslavě v šatně, o které tehdy psal Ken McKenzie z The Hockey News, Barilko poznamenal: "Na ten gól jsem čekal dlouho, ale určitě stálo za to si na něj počkat."

Zmizení vytváří slavnou hokejovou kartu

Po velkém úspěchu se Barilko vrátil domů, aby si odpočinul a relaxoval před přípravou na další sezónu. Nikdo však nečekal, že se do dresu Maple Leafs už nikdy nevrátí. Osudným se mu stala vášeň pro rybaření. Spolu se zubařem Henrym Hudsonem odletěli 26. srpna do severního Quebecu na víkendový výlet, jenže se nevrátili se a brzy byli prohlášeni za nezvěstné. Na modré čáře Toronta tak místo něj nastoupil mladý perspektivní hráč Tim Horton, který v týmu zůstal až do roku 1970.

Ačkoli je po tolika letech k dispozici již jen několik málo faktů týkajících se vzniku série Parkhurst 1951-52, lze si snadno domyslet, že společnost měla při sestavování checklistu velké dilema. Jelikož Barilkův osud nebyl v té době znám a byl považován za nezvěstného, George Kennedy a jeho zaměstnanci nakonec nevydali tomuto obránci samostatnou kartu, tak jako ostatním hráčům Maple Leafs.

Fotografie, které používali, pocházely téměř výhradně z torontských Akexandra Studios a pořídilo je sourozenecké duo Lou a Nat Turofskyovi. Naštěstí měli k dispozici slavný záběr Barilka ve vzduchu, jak přehazuje puk přes McNeila. Je považován za jednu z nejslavnějších hokejových fotografií historie a v posledních desetiletích získal mýtický status.

Ze záběru nakonec vznikla jedna z nejvýznamnějších hokejových karet všech dob, nazvaná jednoduše "Vítězný gól". Fotografie, která byla zařazena na kartu číslo 52, byla zvětšena a spolu se základním textem dostala primitivní barevné zpracování. Vítězný gól, který má zhruba polovinu velikosti současných sběratelských karet, se v dobré kvalitě hledá neuvěřitelně těžko, a to z mnoha důvodů. Mimo stáří a běžného opotřebení, které se u karet tohoto ročníku očekává, kartonu rozhodně neprospěl ani proces jejich roztřídění v tiskárně, nad kterým by se moderní sběratelé zhrozili, protože karty byly hozeny do míchačky na cement! a následně po promíchání ručně zabaleny. V pozdějších letech se karty dočkaly reprintu na standardní velikost.

Objevení těla

Javorové listy po Barilkově zmizení pomalu upadaly a trvalo několik let, než se vrátily do hry. V sezóně 1958-59 se opět zapojily do boje o Stanley Cup, ale nedokázaly se dostat přes působivou dynastii Montrealu, která vyhrála pět zápasů v řadě. Až v sezóně 1961-62 se Leafs podařilo opět zvednout stříbrný pohár a 6. června téhož roku bylo Barilkovo tělo objeveno asi 100 kilometrů severně od Cochrane v Ontariu. Náhoda?

Ve stejné době, kdy bylo Barilkovo tělo objeveno, byla vydána další karta s vítězným gólem jako součást sady Wheaties Great Moments in Canadian Sport z roku 1962, ale poté trvalo dalších 30 let, než se sběratelé dočkali něčeho pozoruhodného, co by mohli přidat do svých sbírek.

Píseň vdechla nový život příběhu o Barilkovi

V roce 1991, kdy NHL slavila 75. výročí, se k nostalgii a příležitostem, jak těžit z bohaté historie, připojila také společnost Pro Set se svou sérií hokejových karet, do které zařadila subset se záběry z minulosti ve spolupráci s fotoarchivem Hokejové síně slávy včetně karty s fotografií letícího Barilka.

A snad jen v Kanadě může vzniknout hudební hit točící se kolem smrti a zmizení hokejisty, odkazující na hokejovou kartičku!

Autorem skladby Fifty Mission Cap, která se nachází na albu Fully Completely kanadské kapely The Tragically Hip jež vyšlo začátkem října 1992, je frontman Gord Downie. Byl to druhý singl, vydaný po skladbě Locked in the Trunk of a Car a v lednu 1993 se začal silně prosazovat v rádiích. Úvodní verš začíná "Bill Barilko zmizel loni v létě..." a Downie během psaní mírně upravil text zadní strany kartičky Pro Set a vložil do písně větu "I stole this from a hockey card I keep tucked under my fifty-mission cap."

V kanadském žebříčku časopisu RPM Magazine se dostala na 40. místo, v následujících letech byla neustále hrána a dodnes je stálicí v kanadských klasických rockových rádiích. Tuto skladbu si oblíbili i hráči Maple Leafs, kteří si v šatně vystavili zarámovaný kus s Downieho ručně psaným textem a fotografií vítězného gólu.

Skladba Fifty Mission Cap určitě pomohla tomu, aby Barilkův příběh zůstal součástí kanadské kultury a The Tragically Hip z něj udělali koncertní stálici. Když Downie bojoval s rakovinou a kapela 20. srpna 2016 zakončila své poslední turné celostátně vysílanou akcí v K-Rock Centre v Kingstonu, zahájila tuto emotivní show právě písní o Barilkovi.

Downie bohužel o něco později zemřel ve věku 53 let, ale jeho odkaz žije i mimo hudební svět díky charitativní nadaci, kterou založil, The Gord Downie and Chanie Wenjack Foundation. Downieho sólové album Secret Path a s ním spojené projekty, jako je grafický román ilustrovaný Jeffem Lemirem a animovaný film, nadále pomáhají zvyšovat povědomí a získávat finanční prostředky.

Dohady o nováčkovské kartě

Na začátku roku 2000, při příležitosti 50. výročí Barilkova gólu a 40. výročí objevení jeho těla, se zájem veřejnosti opět zvýšil.

V sérii Be A Player Ultimate Memorabilia z let 2002-03 jsme se dočkali prvních memorabilia karet s Barilkovou výtrojí, když byly kousky jeho brusle vloženy do sady Blades of Steel. Karta Paper Cuts s vystřiženým podpisem je ojedinělým pokladem a byla považována za jeden z největších taháků, které šly v balíčcích najít.

V následujícím roce se produkce Barilkových karet zvýšila a dostal samostatnou kartu v sérii 2003-04 Parkhurst Original Six Toronto Maple Leafs. Přestože by právě tato karta mohla být považována za jeho RC, jedna z hobby publikací se rozhodla dát toto označení starší verzi 91-92 Pro Set- více než deset let po vydání karty, protože měla zřejmě pocit, že se kartička ze série Parkhurst jako jeho RC nehodí.

Odůvodnění tohoto rozhodnutí je možné interpretovat z obou stran, ale mezi sběrateli se tehdy vedly (a stále vedou) debaty a diskuse o tom, která je vlastně Barilkova skutečná nováčkovská karta.

Kusy použité hokejky se začaly objevovat mezi produkty In The Game v letech 2005-06, počínaje sadou Vintage Lumber z téhož roku v edici Ultimate Memorabilia. V průběhu následujících let vydala společnost In The Game mnoho karet Barilka, společnost Upper Deck vyrobila své první v sezóně 2008-09 jako součást široce oblíbeného produktu Masterpieces. Panini udělalo několik Barilkových karet 1of1 v sérii 2011-12 Dominion a Leaf jich od sezóny 2014-15 vyrobil již mnoho.

Trvalé dědictví

Lidstvo bohužel miluje příběhy talentovaných lidí, kteří tragicky zemřeli v mladém věku, a Barilkův příběh je tak jedním z těch, které stále rezonují mezi hokejovými fanoušky. Na kouscích kartonu mají sběratelé možnost vlastnit část jeho odkazu, mýtický status vítězného gólu, a jeho tragická smrt zajišťuje, že zůstane aktuální i v příštích letech. Ačkoli ceny jeho memorabilií mohou být často poměrně vysoké, naštěstí existují i levnější a dostupné položky, jako je například karta Pro Set.

Další velkou otázkou, která zůstává aktuální i více než 70 let po Barilkově předčasné smrti, je tolik oblíbená věta: "co kdyby?". Vzhledem k tomu, jaký měl vliv na hru během relativně krátkého období, je třeba se ptát, zda by při delší kariéře přicházelo v úvahu jeho zapsání do Hokejové síně slávy? Určitě měl spoustu špičkových dovedností a jeho směs houževnatosti a defenzivního umu zdaleka nedosáhla vrcholu, bohužel osud ji zastavil příliš brzy.