Jak poznat padělané hokejové karty
Během karetního boomu, který v uplynulých letech neminul ani Českou republiku, se velká část začínajících sběratelů vrhla především na nové série, řadové karty i karty nováčků, případně hodnotné limitované karty s podpisem či kouskem výstroje (pokud měli k dispozici větší finanční obnos), mnohdy s vidinou uložení peněz a někdy v budoucnu jejich několikanásobnému zhodnocení. Nic proti tomu nemám, naopak z pohledu prodejce jsem si nemohl na vzniklou situaci rozhodně nějak stěžovat, ale osobně jsem se v posledních letech vydal přesně opačným směrem.
Než hromadit všechny možné Young Guns, limitované paralelky či patche s podpisy hráčů, kterým (bez urážky) ještě teče mléko po bradě a teprve včera sundali z helmy dorosteneckou mřížku, raději si sem tam udělám trochu radosti a rozšířím svoji sbírku o zajímavou starou vintage kartu. V případě některých kousků bohužel člověk musí občas sáhnout trochu hlouběji do peněženky, ale následnou odměnou je opravdový kus hokejové historie, který navíc svoji cenu jen tak neztratí (jako například po zpackané sezoně některý z talentů na Young Guns). A troufnu si napsat i svůj soukromý názor- většina současných karet (až na výjimky) bude (sice pozvolna, ale trvale) ztrácet svoji hodnotu, naopak ceny opravdu starých karet mají dlouhodobě vzestupnou tendenci a budou ji mít neustále, bez ohledu na to, jestli je právě boom či Covid, nebo nikoliv.
Pokud se také zajímáte o staré karty, či je plánujete zařadit do své sbírky, dávejte si velký pozor na to, co kupujete. Na trhu bohužel koluje mnoho padělků či reprintů. Na příkladu jedné staré série si ukážeme, před čím se mít na pozoru. Tyto rady ale obecně můžete vztáhnout na většinu vintage setů.
Parkhurst Hockey 1951-52 patří v historii hokejových karet mezi top série. Nejenže jde o mimořádně oblíbenou sadu, ale obsahuje také nováčkovské karty dvou nejlepších hráčů, kteří kdy obuli brusle: Gordieho Howea a Maurice Richarda. Vzhledem k proslulosti této série a vysokým cenám, za které se karty mohou prodávat, se jejich padělky staly velkým problémem.
První problém, na který můžete narazit, se týká vzhledu karet. Padělaná karta je obvykle mnohem tmavší než originál. Je to způsobeno odlišným kartonovým materiálem, na který byla každá z karet vytištěna. Díky odlišnému materiálu se padělky také mírně liší v tloušťce. Jsou často o něco tenčí než pravé karty.
Kromě toho se různé druhy karet časem různě opotřebovávají. Vzhledem k tomu, že většina reprintů byla vytištěna v 90. letech 20. století, nemělo by na kartách být tolik běžného opotřebení. Případné poškození způsobené člověkem by se neprojevilo rovnoměrně. Nezapomeňte, že v 50. letech 20. století nebyly hokejové karty považovány za sběratelské předměty, které by měly v budoucnu hodnotu. Tehdy byly karty málokdy chráněny něčím víc, než krabicí od bot. Kromě toho jsou okraje na autentických kartách mnohem hladší než hrubé okraje, které byste našli na reprintech Parkhurst.
A konečně, padělanou kartu poznáte podle kvality tisku. Pravé karty mají velmi jasnou fotografii s dobře čitelným textem. Naproti tomu padělané karty mívají "flekaté" fotografie s textem, který je o něco méně ostrý a prokreslený. To je obvykle způsobeno průmyslovou kvalitou tisku originálů ve srovnání s nižší kvalitou padělaných karet.
Chcete mít naprostou jistotu, že je vaše karta pravá? V tom případě existuje jediná možnost- pošlete ji do renomované společnosti, kde se věnují gradování a ověřování pravosti (např. Beckett, SGC, PSA), aby si ji prohlédli, případně ji kupte již takto ohodnocenou. Pokud se ale rozhodujete o koupi negradované, nehodnocené karty, pak vám snad naše rady pomohou zvýšit šance na případné odhalení padělku a nevyhodíte peníze za bezcenný kus papíru vhodný maximálně na podpal kotle či táborového ohně.
Čtěte také: Muž v USA odsouzen za prodej falešných sportovních karet